Premiéra inscenace Paměť jsme my 2022: Heydrichiáda

Divadelní představení Paměť jsme my 2022: Heydrichiáda upozorňuje na události heydrichiády. Skupina jedenácti mladých herců z projektu Divadla Paměti národa přímo v prostorách chrámu sv. Cyrila a Metoděje připomíná statečnost lidí, kteří poskytli zázemí parašutistům a oživuje příběhy těch, které události po atentátu na říšského protektora osudově poznamenaly.

V polovině prosince se konalo setkání s pamětníky, jejichž příběhy jsou většinou publikovány v databázi Paměť národa. Přímo v místě bydliště v Lidicích navštívily dvě účastnice Jaroslavu Skleničkovou (1926), která se tu narodila a ve věku šestnácti let byla společně s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. „Slovo Lidice jako takové ve mně vyvolává nesmírný smutek a úzkost. Z dnešního vyprávění ale zněl obrovský nadhled a paní Skleničková většinu času vyplnila vtipnými příhodami. Je to asi i tím, že byly s maminkou a se sestrou jedny z mála, které se vrátily téměř všechny domů (i když je ztráta otce, vesnice a mnoha známých úplně nepředstavitelná). Přesto všechno, co prožila, z paní Skleničkové sálá energie, vděčnost a nadhled,” komentovala návštěvu účastnice Kateřina (19) a dodává: „Přestože bylo vyprávění velmi uvolněné, objevily se části, kdy bylo vidět, že v každém z těch, co prožili válku, bude tato událost už vždy přítomná.“

Z Řimic se s účastníky on-line přenosem propojil prof. ThDr. Pavel Aleš (1935). Vzpomínal mj. na svého otce, který po atentátu patřil mezi perzekuované pravoslavné duchovní.

Helena Vovsová (1926) pracovala za války jako pomocnice zahradníka na zámku v Panenských Břežanech, sídle říšského protektora. Zažila tu rovněž smrt jeho syna Klause, kterého přejel nákladní vůz. Po celou dobu pomáhala židovským vězňům, kteří byli do zámku převedeni na práci. „Nechávala jsem si na svou adresu posílat jejich poštu a balíčky. Podepisovala jsem se jako Helena Břežanská. Vše jsem jim pak tajně pronášela do zámku. Dodnes se podivuji tomu, že mne nikdo neudal. Zaměstnancům místní pošty muselo být vše jasné,” popisuje Helena Vovsová pro portál Paměť národa.

Vratislav Ebr (1942) se narodil sestře výsadkáře Josefa Valčíka. Oba rodiče po atentátu popravili v KT Mauthausen. Do čtyř let žil v kojeneckém ústavu a po válce jej adoptovali manželé Ebrovi.

Mladí lidé ve věku 16–23 let se s režisérkou MgA. Tamarou Pomoriški scházejí většinou o víkendech a během společných setkání hledají témata budoucího představení, jehož hlavním tématem je připomínka 80. výročí heydrichiády. Příprava představení je tak zároveň cestou do moderní historie. Hraje se pro menší okruh diváků, kterému nabídne autentický zážitek ze zpřítomnění příběhů pamětníků tohoto zásadního historického momentu našich dějin. Jedna z účastnic z minulých ročníků se letos rozhodla celý proces vzniku představení dokumentovat na kameru.